FK Borek - Jankov C 2:0

Do třetice všeho dobrého

První půle se herně příliš nepovedla. Ani jeden tým jakoby si s míčem nevěděl rady a tak byly k vidění především nákopy na hrotové útočníky, kteří při hlavičkových soubojích sváděli marný boj s nekompromisními beky. Po dvaceti minutách se Borek přeci jen začal více nutit do konstruktivní rozehry, což se projevilo zvýšeným počtem střeleckých příležitostí až na samotné hranici velkého vápna. Míč putoval zpravidla od obránců po zemi přes krajní záložníky až do finálky, která však opět byla více než mizerná. Místo nekompromisní střely, se hráči domácích snažili o vyšperkování celé situace a prostrčení míče na spoluhráče v ještě lepším postavení. Výsledkem byla bohužel vždy jeho ztráta a snaha soupeře o rychlý protiútok. Ofenzíva Jankova byla v režii středového hráče a kapitána týmu. Ten svůj herní přehled a fotbalový um předváděl zejména v soubojích jeden na jednoho. Efektní hra však příliš mnoho efektivity nepřinesla, hosté se prakticky během celé první půle nedostali do přímého ohrožení domácí branky. Na druhé straně, boreckým se dařilo lépe. Opět byl velice nebezpečný Miller, který svojí rychlostí a důrazem převyšoval obranu soupeře. Po jedné z jeho akcí přišel centr do středu hřiště, na míč si naběhl střední záložník Dvořák, posunul jej do velkého vápna a doslova propálil vybíhajícího gólmana hostí. Jedna nula a Borek se uklidnil. Přeci jen více začal kontrolovat hru a s přehledem bránil jednobrankový náskok. Bohužel, když si hosté nemohli vytvořit příležitost, nabídli jim ji hráči domácích sami a opět v samotném závěru poločasu. Běžela čtyřicátá pátá minuta, když jeden z útočících hráčů ve snaze podržet míč a hrát na čas, nastřelil z půle hřiště malou domů, bohužel tak, že našel zcela osamoceného útočníka hostů, ten si však s nenadálou situací neporadil, akci při zpracování míče zpomalil a nakonec nepřesně nahrál do náruče gólmana Kubíčka.
Do druhé půle nastoupil Borek se sluníčkem v zádech, což mohlo činit nepříjemnosti zejména gólmanu hostí. A jako by to mělo na hru domácích významný vliv. Borečtí se opět upomenuli na svá herní vystoupení z minulých zápasů. Stereotypní nákopy z první půle vystřídala přihrávka po zemi. Závary před hostující brankou vybíhaly jako na běžícím páse. Co se bohužel nezměnilo byl důraz v koncovce. Zde Borek stále velice strádá. Vrcholným okamžikem tohoto neduhu, byla vzájemná srážka dvou domácích hráčů ve velkém vápně při zakončení jedné z tutovek. Míč místo v síti skončil v klubku hráčů, odkud jej hosté odvrátili do bezpečí. Když se pak střelecky neprosadil v šanci, více než stoprocentní, střední záložník Slezák, který si zběhnul na krásný centr mladého dorostence Hučíka, začaly se v myslích domácích hráčů a přítomných příznivců rojit všelijaké pravdy, navíc když v posledních dvou minutách základní hrací doby hosté kopali možná pět rohů. Opakování výsledkové těžkosti z minulých zápasů – ztráta vítězství s Pištínem v posledních minutách, nebo chrášťnské brankobraní do vlastní – však nakonec nepřipustila dvojice zkušených Slezák – Dvořák. V poslední minutě se první jmenovaný dostal na vlastní půli k míči, uplatnil svoji rychlost a nechal za zády prakticky celou hostující obranu, svůj dílčí úkol pak zakončil milimetrovým pasem na zcela osamoceného Dvořáka. Ten celý moment korunoval s přehledem střelou podél gólmana, v tomto zápasem to byla jeho druhá trefa. Dva nula a konečný hvizd rozhodčího.
Borek, vezmeme-li v potaz všechna doposud hraná utkání nově se tvořícího kádru – včetně těch přípravných, předvedl po herní stránce nejméně vydařený mač. Bodově však tentokrát, a to je trochu paradoxní, dominoval a posunul se do klidnějších vod středu tabulky, kde se doufejme udrží co nejdéle. Postupné zapracovávání dorostenců do kádru A-týmu plus mnohem semknutější kolektiv, který se současným „mazákům“ zřejmě podařilo vytvořit nabízí přeci jen jakési pověstné „světlo v tunelu“, tedy boreckou perspektivu . Co však pro tentokrát nesmí býti opomenuto, je překvapivá divácká kulisa, kterou si za své vzal fan-klub z Hosína. A tak alespoň v tomto případě, by pověstné „Hoši děkujem“ patřilo hlavně jim.