Konec další sezóny a tak je mojí povinností krátce shrnout průběh soutěžního ročníku a zhodnotit naše působení v prvním roce nejnižší krajské soutěže .
Jak jsem již několikrát zmínil, do soutěže jsme vstupovali jako „nováček“ s respektem, ale postupně jsme naší herní zkušeností zjišťovali, že utkání nejsou jednoduché, ale také ne nehratelné. Vydařila se nám podzimní část i když jsme samozřejmě dohráli hodně oslabeni kvůli různým zraněním atd., ale s tím se setká asi každý tým.
Zimní příprava nebyla dle mých představ, i když jsem se pokusil vytvořit maximální podmínky jako tréninky na umělce apod., ale i přesto bylo složité se potkávat v „plném“ složení.
Do jarní části jsme tedy vstupovali z druhého místa s cílem pokusit se o „malý zázrak“. Hned začátkem jsme, ale ztratili body. Další zápasy byla dobrá herní pohoda a stále jsme si drželi super druhý „flek“. Klíčové okamžiky byly pro nás při dvou venkovních utkáních na Jindřichohradecku, kde jsme nechali dvě kola před koncem soutěže pět bodů.
I přesto jsme si trochu předposlední a poslední kolo udělali radost a získali šest bodů a tím uhájili celkově druhé místo s jednobodovou ztrátou na prvního. Spokojený jsem byl s výsledky v podobě nastřílených gólu a samozřejmě i s obranou činností, když jsme byly v celé soutěži nejlepšími v rozdílu nastřílených a obdržených branek. Dařilo se nám i v tabulce střelců (osobně preferuji takovou hru, kde se střelecky prosazuje více hráčů, ale výkony níže zmíněných mi samozřejmě udělaly radost) máme dvě zastoupení v TOP5, Martina Kocinu a Jakuba Franka a zajímavost je ,že jsou oba více typologicky hráči záložní řady. V herním pojetí jsme se v některých utkáních přiblížili mým představám.
Sezona se dala hodnotit jako úspěšná hlavně z pohledu fanouška, diváka, protože jako nováček jsme si vedli dobře. Další pohled je můj jako trenéra a tam samozřejmě bylo na konci hned více zklamání než radosti, protože jsme byli skutečně kousek od toho, aby se nám podařilo získat „zlatou“. Bohužel nás stále zastavovaly zranění těžko nahraditelných hráčů navíc 5 posledních kol bez gólmana (oba se nám zranili), ale super zastoupení v podobě Martina Michala nás také podrželo. Samozřejmě se našly někdy u některých hráčů i jiné priority než fotbal (byl jsem smutný).
Do povinné dokopné jsme šli, ale nakonec celkově dobře naladěni a důstojně ten druhý flek oslavili (myslím, že jsme v pozdějších hodinách skákali i s nějakým pohárem – smích ).
Za náš celkový výkon v sezóně bychom si postup asi zasloužili, stejně jako více týmů na druhých místech i v jiných skupinách, ale pro nás bylo štěstí nakloněno nejvíce, a proto se pro nás staly asi tři klíčové potřebné „zázraky“, abych poté zvednul telefon od sekretáře KFS J.Navrátila a dostal položenou otázku, zda chceme „nahoru“ . Odpověď jednoznačná – ANO, protože jsem přesvědčen, že Borek se svým zázemím, podporou obce a partnerů klubu do druhé nejvyšší krajské soutěže patří. Doufám že kvalitní kádr týmu „lehce“ aktuálně doplněný, toto ve vyšší soutěži potvrdí i když vím, že soutěž nebude jednoduchá. Proto musíme dále dobře pracovat a stále se posouvat, jak jednotlivě, tak týmově. FK !!!!!